Volejbal Kvasiny

Ani XLVII. ročník Tradičních letních turnajů se nemohl odehrát bez domácího družstva mužů. Znovu jsme o vítězství tvrdě bojovali.

Na rozdíl od loňska byla sestava jasná již od posledního mistráku. Prakticky se nelišila od té, ve které jsme sehráli většinu utkání v jarní části soutěže – Ráďa, Vítek, Bene, Lukáš a Mori & Mori. V záloze pak byl ještě Máša a v nejhorším případě Tom E. V sobotu ráno nás ale nechával v napětí Vítek, protože v týdnu volal, že neví, jak to bude stíhat. Při organizační práci v klubovně jsem ale slyšel dvě rány a bylo mi jasné, že to spadl kámen ze srdce Ráďovi a Mášovi a Vítek se dostavil.

Počasí, nálada i los k nám byl příznivý a mohli jsme tedy začít bojovat nejen sami se sebou, ale i se soupeřem – VK Sport Rychnov n. Kn. „B“, Whiscola a Liďuňáci. Do prvního zápasu proti mladíkům z Rychnova jsme nastoupili s odhodláním nic nenechat náhodě. To se dařilo v prvním setu plnit. Soupeř si sice vypracoval nepatrný náskok, ale zlepšenou hrou jsme je jasně přehráli. Ve druhém setu jsme ale opět podlehli naší staré známé chybě. Po lehce vyhraném setu propadneme dojmu, že je vše jasné a vše dohrajeme v pohodě. Nebyli jsme schopni přijmout lehké soupeřovo podání, a když už ano, smečaři byli v útlumu. Soupeř bez větší námahy rázem vedl 5:0 a 8:2. Soupeře jsme si rozehráli a my se naopak těžko rozehrávali. Na chvilku jsme se sice zlepšili, ale dlouho to nevydrželi. Druhý set tak byl opak předchozího. První zápas tedy nedopadl slavně – 1:1 a o dva body jsme prohráli. Po odpočinku jsme nastoupili proti tradičnímu soupeři Whiscole. Teď nám šlo už o vše. Hra tomu odpovídala. Zlepšili jsme všechnu činnost, Ráďa se soustavně hlásil o útok středem a soupeř tak neměl šanci. Vítězství 2:0 a pochvala od přihlížejících domácích fandů za předvedenou hru nás těšila. Do posledního zápasu jsme nastoupili proti nejslabšímu soupeři ve skupině – Liďuňákům. Ačkoli se snažili a boj nevzdávali, se dvěma dívkami neměli proti nám šanci. Opět vítězství 2:0. O konečném pořadí ve skupině tedy rozhodoval poslední zápas mezi VK Sport Rychnov n. K. „B“ a Whiscolou. Mladíci z RK však dobře rozehraný turnaj nezvládli psychicky, zápas prohráli 2:0 (v prvním setu výrazně vedli) a nakonec bojovali o 5. - 6. místo. Nás však touto prohrou posunuli do finále turnaje. Po dlouhé době to bylo finále ryze okresní. První místo v druhé skupině si totiž vybojoval VK Sport Rychnov n. Kn. „A“. Základní sestavu doplnili dvěma hráči smíšených družstev. Ti si ale svojí výkonností nezadali s hráči registrovanými a slabinou rozhodně nebyli. První set jsme dobrou hrou, ale i díky několika chybám soupeře v závěru dotáhli do vítězného konce. V druhém setu jsme ale opět tahali za kratší konec a prohráli. Nezbylo než zatnout zuby a dát do rozhodujícího setu poslední zbytky sil. Ale soupeř byl opět lepší a my si musíme na opětovné vítězství v domácím turnaji zase počkat. V turnaji jsme tedy stejně jako loni skončili na druhém místě. Mrzelo nás to jen trochu, převyšoval dobrý pocit z dobré hry a z příjemně stráveného dne.

A ten ještě nekončil. Po teplé sprše a vyhlášení turnaje jsme se sesedli (dorazil i Páva) a mohli jsme konečně oslavit přírůstek do naší volejbalové rodiny – Matyáše Šípka. Novopečený otec Vítek ví, co se sluší a patří. Jen s velikostí zakoupené flašky to trochu přehnal – dvoulitrovka fernetu drsoň. Po počátečních rozpacích jsme se do toho řádně obuli. Večer se ale pomalu (později rychle) krátil, z tribuny se členové družstva postupně vytráceli a z flašky ubývalo pomalu. Zdála se bezedná a i přes doplňování píčů z řad soupeřů jsme ji nezvládli. Každopádně Matyášovi musel být kočárek malý už ráno, neboť neporoste jako z vody, ale jako z fernetu. A pokud bude mít zdravotní problémy, může se obrátit na Beneho a Pávu, kteří tentokráte moc dlouho nevydrželi a odešli předčasně.

Dál už můžu popisovat, co se dělo pouze se mnou. Když se čas nachýlil, skočil jsem na kolo a vyrazil jsem se domů vyspat. Na rychnovském náměstí jsem okřikl první ranní ptáče, ať dá se zpěvem pokoj, neboť je ještě tma. Krátký spánek proběhl v naprostém klidu a já se vydal na cestu zpět. Na hřišti jsem byl trochu zklamán, že z našeho družstva jsme na práci pouze můj synek a já. Ještě tam byl Máša, který byl už (nebo ještě) k nepotřebě. Ale měl pravdu v tom, že: "Včera jsem makal na hřišti celý den, dnes si to budu užívat!" A užíval, jen ke konci dne ho asi malinko hryzalo svědomí a byl nějaký zvadlý. Byl jsem odhodlán pracovat celý den, ale trochu mne zaskočil synek. Posila, kterou jsme večer slíbili a kterou on sehnal jednomu družstvu mixů, náhle onemocněla a nepřišla. A to družstvo se dožadovalo hráče. Řekl jsem, že někoho zkusím přemluvit. Přemluvit se a převlíknout mi trvalo jen chvíli a mohl jsem je posílit. Myslel jsem, že to bude jen taková plácaná, ale zmýlil jsem se. Větší honička, jak včera. Doufám ale, že jsem svým výkonem na bloku, při podání a v poli neudělal ostudu ani kvasinskému volejbalu, ani přihlížející rodině. Spoluhráči také nezůstali pozadu a turnaj jsme zaslouženě vyhráli. Nevím, zda to bylo tím fernetem, nebo mojí půlroční fyzickou přípravou, ale byl jsem vyřízený minimálně a naprosto spokojený s předvedeným výkonem…

Mori