Volejbal Kvasiny

Rok utekl jako voda a na prodloužený víkend 6. - 8. dubna 2018 jsme se opět vydali na zimní soustředění, tentokrát ne do Náchoda, ale na druhou  stranu, do České Třebové. 

Pátek

Změna byla i v dopravě. Jelo se auty a sestava byla následující: T. Kouřimová, L. Marková, P. a T. Neugebauerovi, E. a V. Kapcovi, E. Pišlová, V. Drábková, E. Mlčuchová, H. Norrisová, O. Hejčl a M. Suk. Ve Třebové byla zajištěna budova sokolovny, kde bylo velice pěkné zázemí se sálem na judo, tělocvičnou, zrcadlovým sálem a malou kuchyňkou s jídelnou na občerstvení. Naše účast byla oproti loňsku menší, naopak narostla účast našich loňských kamarádů ze Šumperka, a to na 20 dětí. Sraz obou výprav byl v sokolovně. Ubytování a rozkoukání bylo rychlé, děti se se Šumperáky začaly hned bavit a hrát a stihl se i jeden večerní trénink. Děcka byla rozjeta jak tokijské expresy, a tak uložit se ke spánku nebylo zrovna jednoduché a plánovaná večerka byla pasé. Nakonec celá tlupa ztichla a usnula až po úderu jedenácté. Na první noc (klasicky živější), ale dobré, žádné velké zlobení nebylo, jen klasické nadšení z nového místa, kamarádů a zážitků.

Sobota

Ráno byla většina už před plánovaným budíčkem v 7 hodin dávno vzhůru, a to i přes večerní brblání, že tak brzy ani náhodou nevstávají. „Tak určitě….“

V 7:15 proběhla tradiční rozcvička, lehké ranní rozehřátí a protažení s Pájou, následovala hygiena a očekávaná snídaně. Dostat do dětí teplý čaj se ukázalo jako úkol hodný hrdiny, ale podařilo se nakonec bez výjimky. Po chvilce osobního volna na slehnutí, které stejně děti trávily většinou hrami nebo lítáním po tělocvičně s balóny, proběhl dopolední trénink. Malí volejbalisté byli už z pátečního tréninku rozděleni do třech základních skupin podle věku a umu (tedy podle barviček minivolejbalu) na žluté + oranžové, červené a modré. Během tréninků se vždy stihlo projít vše, ať už hry s míčem, drilování techniky, posilování a obecný rozvoj pohybu a síly, obratnost, pohyb po hřišti, herní myšlení, herní taktika a samozřejmě hra volejbalu samotná, kde se děti učí postupně všechny tyto jednotlivé složky spojit.
Po tréninku dostali hladovci  sváču, nastal opět prostor pro válení, který nebyl moc efektvivně touto činností využit, přeci jenom hry jsou hry, ☺ a šlo se na oběd.  Po zjištění, že jako příloha jsou hranolky (dáváme vždy jednou za odměnu) málem spadla restaurace rázovou vlnou hlasitého jupí a talíře byly vyblízané během pár minut. Nezbylo nic. (Tedy bylo i maso a zelenina, ale to zmizlo také). ☺  K našemu nadšení dětem chutnalo, a tak za přízně nádherného počasí přišel čas na sladkou tečku. Po cestě jsme objevili super cukrárnu s luxusní domácí zmrzlinou, takže děti dostaly po kopečku a všichni jsme za svitu sluníčka blízali svůj první výborný sladký kopeček. ☺
Venku bylo tak parádně, že se nikomu nechtělo do tělocvičny, a tak děti běhaly venku po areálu, hrály v několika skupinkách různé hry a my trenéři se slunili u hrnku odpolední kávy na sluníčku sledujíce ten mumraj a drželi jsme stráž.
Po 15 hodině se šlo opět pomalu do akce, na řadu přišel bazén, kterého se prťata nemohla dočkat, pouze 5 malých vodoodpudivých tvorů se vydalo s trenéry Jirkou a Renčou na procházku. Obešli Třebovou, shlédli rotundu a hlavní atrakci dne muzeum, kde si vyzkoušeli spoustu činností, nejvíce je z vyprávění zaujal velorex. V bazénu zatím probíhal zátěžový test tobogánu, kde nejprve vždy běžela zvuková vlna křičícího jedoucího davu, a protože ta ani jednou k mému překvapení stěnu plastové skluzavky neprobourala, byť mé ušní bubínky držely silou vůle  a nezabral ani vlak 10 dětí jedoucích za sebou, pokusila se o demolici tobogánu nakonec odvážně Terka ze Šumperka, která to trochu záhadně proti veškeré přirozené gravitaci naprala tak rychle, že se v tobogánu přetočila a dopadla zpět, výsledek byl překvapivě dobrý. Vydržel tobogán i hlava, jen mé bubínky málem definitivně praskly, jak se děti řehtaly Terezině monoklu, který ihned nabíhal. Dál nemá cenu popisovat, voda stříkala, děti se bavily, plavčík dělal, že tam není a všichni si to báječně užili. ☺
Po bazénu se děti ještě na chvilku vrhly na pěkné dětské hřiště hned vedle budovy a pak se šlo útočit už jen na bílé talíře s večeří. Ty opět skončily vyblízané. Po standartním odpočinku přišel na řadu pohyb podle libosti, 1/3 posádky šla hrát pinec, druhá 1/3 aktivních jedinců šla trénovat do tělocvičny, děti si sami postavily opičí dráhu a šly ještě dle jejich slov „makat“ a blbnout s míči s trenérkou Renčou ☺ . Poslední část, tzv. „lazarů a hypochondrů“ šla spát. ☺ ☺ ☺ Dnešek byl hold náročný.
Letos byl za sobotu rekordní výkaz „úrazů“:
Dvojitý pokus o rozbití jedněch brýlí spolu s čelem, navíc nepochopitelně ve 20 minutách sebedestrukčního jednání.
2x bolest hlavy a kašlik, 1x naražené zápěstí, 1x vykloubený prst, 1x naražený prst a 1x sedřené koleno. Ano přátelé, letos došlo i na krev. ☺
Večerka padla už v 10, jak je naším zvykem a během minutky po lehkém nátlaku pod vyhrůžkou drsné ranní rozcvičky všichni ihned usnuli, včetně mě. ☺

Neděle

Ráno jsme budíček dali až o půl osmé, přeci jenom je potřeba odpočívat.  Renata se chopila rozcvičky  a zbytek zatím připravil snídani pro ty naše jedlíky.  Po hygieně a chvilce oddechu na trávení kdy opět vítězily hry, hlavně již tradiční městečko Palermo, šli menší děti (žlutí a oranžoví) nahoru do juda sálu na poslední trénink a větší děti si dole zahrály turnaj, kde změřily své výkony. Bylo konečně na co koukat, snaha všech byla veliká a pokrok téměř neuvěřitelný. Motivace je hold silná paní.
Pak už se jenom proběhla rychlá malá sváča, dobalily se poslední věci, a šlo se malou procházkou na závěrečný oběd. Cestou se stihlo i poslední společné foto.
No, nešlo tento víkend završit jinak než druhým kopečkem výborné zmrzliny na rozloučenou s městem Třebová. Pak už jen rychlý přesun pro věci, předat tělocvičnu a frčeli jsme za nedočkavými rodiči, a to přátelé i přes protest dětí, které namítaly, že to není fér takhle krátké soustředění, že by rády zůstaly ještě alespoň týden.

Za rok tedy opět na shledanou.

Za VK AŠ Kvasiny a TJ Šumperk Tomáš Erben ☺